Je libo 1, 2 nebo více společností? TABU!!!


Teď se dotknu jednoho tabu. Téměř nedotknutelného tématu v MLM.  

Miluju síťový marketing. Princip „pošli to dál“ mi připadá přirozený a ve výsledku z něj mají užitek všichni – ten, kdo se díky němu dostal k tomu, co potřeboval (vyřešil si problém), dále ten, kdo doporučil (získal odměnu v podobě skvělého pocitu, někdy i peněz na uspokojení svých potřeb) i ten, jehož služby či produkty byly doporučeny (získá tak zpětnou vazbu, že jeho práce má smysl a přináší lidem užitek).

Kvůli tomu, že na trhu je mnoho společností a každý z nás v životě potřebuje nebo si chce zajistit mnoho věcí, měla jsem problém si vybrat pouze jednu společnost. Souhlasím s tím, že zaměření je důležité, když chcete dosáhnout cíle. Proč se ale pracovně nespojit třeba se dvěma společnostmi a jako uživatel klidně s více firmami, když nám jejich produkt skvěle slouží? Já osobně spolupracuju se dvěma společnostmi (vyhovuje mi odlišná dynamika a téma – jedna je pro mě o poslání, harmonii, cestě k sobě, zdraví, pěkné komunitě…, druhé věnuji výrazně méně času, ale přináší mi zábavu, zážitky a skvělou inspiraci).

Často se setkávám (a setkávala jsem se) s tím, že manažeři tlačí na nováčky, aby si vybrali jednu firmu, napevno se rozhodli a vše ostatní zamítli. Je za tím strach. Strach z tříštění pozornosti, strach z toho, že jim nakonec nováček odejde a jejich práce přijde vniveč, strach z toho, že by si mohl myslet, že „u sousedů je tráva zelenější“, strach z toho, že pracovní postupy z jedné firmy bude přetahovat do druhé apod.

Na jednu stranu je to srozumitelné a pochopitelné, na druhou stranu je to věc každého podnikatele, jaké projekty svou energií podpoří. Jestli to bude jeden, dva nebo tři. Zvlášť do té fáze, do které ho ani jeden projekt naplno neuživí, i když mu věnuje nemálo svého času. Je to podobné jako když jste zaměstnaní a k tomu podnikáte. A věděli jste, že jsou ve společnosti lidé, kteří zkrátka ze své přirozenosti nemůžou spokojeně fungovat v jednom projektu?

Znám hrstku lidí, kteří byli schopni vybudovat fungující firmu během 3-5 měsíců. To samozřejmě neznamená, že to nezvládnete zrovna vy. Ale vím, co to obnáší. Velkou intenzitu práce (i 16 hodin denně), kterou v začátku 98% lidí do podnikání v síťovém marketingu dát nemůže (nebo nechce, protože projektu ještě dostatečně nevěří).

Dle mého osobního názoru, pro každého bude ideální jiný model – někdo zvolí jednu společnost a vrhne se do spolupráce na „fulltime“. Jiný vybere dvě společnosti a bude si je oťukávat. Jednu pak upozadí a druhé bude věnovat svůj veškerý čas. A někdo bude paralelně úspěšně růst ve více společnostech.

Problém je, že některé společnosti mají tzv. „manažerské doložky“ a jakmile se dostanete na určitou úroveň (pozici), tak nejste oprávněni podnikat v jiné společnosti, která pracuje na principu síťového marketingu. Od určitého příjmu to má význam. Když jste úspěšný manažer s příjmy kolem 200 000 Kč, už opravdu z existenčních důvodů nepotřebujete další příjem z jiné firmy a je dobré, abyste svou tváří reprezentovali pouze svého hlavního „chlebodárce“.

Já osobně jsem primárně vybírala společnosti s kvalitními produkty a službami, dobrým zákaznickým servisem, rozhodně se mělo jednat o stabilně rostoucí společnost s rozumně nastaveným marketingovým plánem (pokud možno velkoryse tak, abych za svoji práci byla adekvátně zaplacená a nemusela „lítat jako hadr na holi“).

Diverzifikace příjmů je rozumná věc. Je lepší mít příjem ze 2-6 zdrojů, než být závislý na jednom. Dle mého názoru tak získáme větší stabilitu a jistotu, což nám přinese klid a celkové příjmy nám tak rostou rychleji. Já osobně mám příjem poskládaný z pěti zdrojů a jsem za to vděčná, protože když se sníží jeden, zvýší se jiný.

Tím tak mám zajištěný dostatečný příjem i na rodičovské dovolené, kdy mnoho maminek obrací každou korunu a následně řeší, co se bude dít, až zase budou muset jít do práce. Když si jste schopná s dětmi zorganizovat dobře svých 24 hodin, tak se dá během 2 let vybudovat krásná firma tak, abyste už toto téma řešit nemusely. Když jste hodně aktivní, tak samozřejmě i dřív.  A po rodičovské nebudete řešit, jestli budete stíhat děti vyzvedávat ze školky už ve tři nebo až v pět.

 

Rubriky: Nezařazené, Podnikání, Síťový marketing | Napsat komentář

Proč se nebát odmítnutí?

Dnes vylétla ze svého fyzického těla po 84 letech duše ženy, kterou jsem milovala, a která mi byla dlouhá léta velkou inspirací a přirozenou autoritou. Večer, při kojení syna, jsem se dívala na fotografii, na které mě drží na rukách jako padesátiletá žena. A uvědomila jsem si, že mě od té padesátky dělí pouhých patnáct let. Patnáct let, které mohu prožít mnoha způsoby.

Každý z nás má těch možností jenom tolik, kolik sám chce vidět. Já jsem se už před pár lety rozhodla, že udělám každý den maximum pro to, abych žila naplněný a spokojený život, plnila si svoje nejtajnější sny a přitom nikomu neškodila. Uviděla jsem, že zaměstnání není nic pro mě, protože mi neposkytuje dostatečnou svobodu – ani času, ani peněz, ani místa (ráda se pohybuju tam, kam chci a kdy chci, a ne – s nadsázkou – na desetiminutové čůrací pauzy ve chvíli, kdy mi odbije nějaký gong nebo systém dovolí…). A vlastně ani svobodu sociální – osob, se kterými se mám každý den potkávat.

Je pravda, že ve chvíli, kdy jsem si šla pro svůj živnostenský list, jsem měla strach. Ze změny. Z nových věcí, které se budu muset naučit. Z toho, že neuspěju a zůstanu v dluzích. Z toho, že mě lidé budou pomlouvat. Nebo nedejbože někdy závidět. Je to paradoxní, ale znáte ten pocit, kdy máte strach z toho, že neuspějete a zároveň z toho, že se vám bude dařit tak, že to okolí bude přijímat s nevolí?

Navíc, když jsem začala podnikat v obchodě (a síťovém marketingu), měla jsem šílený strach z odmítnutí. Hodně dlouhou dobu jsem si odmítnutí brala osobně. Přitom to, že někdo odmítne, co mu v danou chvíli nabízím, nevypovídá nic o tom, jakou hodnotu jako člověk mám. Nijak to nesnižuje moje kvality. Člověk pouze odmítá danou věc nebo projekt v dané chvíli. Nic víc, nic míň. Toto bylo uvědomění, které mi hodně pomohlo se na odmítnutí podívat s odstupem a brát si ho méně osobně.

Určitě znáte pocit osobní angažovanosti, kdy víte, že zrovna ten váš projekt musí zajímat úplně každého. Protože každému pomůže zlepšit jeho život. Ale často to lidé nechápou. Nevidí, o co přicházejí a jaké možnosti se jim nabízejí. Možnosti a příležitosti, které jim mohou změnit život, jen když budou ochotni to vidět a připustit si, že i oni můžou žít naprosto podle svých představ. Neexistuje nic jako „práce a potom zábava“. Existuje pouze život. 24 hodin, které máme, a které můžeme strávit tak, jak sami chceme. A ne jeden den nebo pouze víkendy, ale každý den!

Dnes jsem si mnohem víc, než kdy jindy, uvědomila, že není důvod být otrokem svého strachu. Není čeho se bát. Náš život za nás nikdo jiný žít nebude. A čas běží. Tik, ťak… Záleží jenom na nás, jak se k němu postavíme a co uděláme v tomto životě. Pro sebe, svojí rodinu, pro své okolí, společnost, planetu. Čemu budeme věnovat naší energii? Carpe diem!

Jakou energii budeme sami vyzařovat? Chceme být spokojenými lidmi, kteří šíří kolem sebe dobrou náladu, jsou zdravě sebevědomí, rádi pomohou druhému a znají svoji cenu nebo se chceme hrbit a šroubovat se do situací, které nám nevyhovují, z dlouhodobého hlediska jsou pro nás plíživě deprimující a vyvolávají v nás pocit marnosti a nenaplněných tužeb? I když se navenek budeme tvářit, že to je vlastně normální a OK? Jaký má smysl chodit do práce, která mě nebaví (ani není mým posláním), za kterou mě adekvátně nezaplatí (tak, abych mohl žít podle svých představ) a při které vidím svoje děti dvě hodiny denně (u někoho v lepším případě)? Proč to v dnešní době tolik lidí dělá? STRACH!!!!!!

Nebojme se odmítnutí. Není k tomu žádný smysluplný důvod. Vždy můžeme jen získat. S každou akcí, kterou vykonáme, získáváme zkušenosti. Mnoho společností na trhu už má spočítáno, jak je placena i aktivita, kdy jsme odmítnuti. V jedné společnosti jsme to měli spočítáno na 800 Kč za jeden telefonát (i ten neúspěšný). Nyní se pohybuju ve společnosti, která to má spočítáno na 9000 Kč i za neúspěšnou schůzku.  Když svou aktivitu vykonáváte dostatečně dlouho. Jste vytrvalí a dosáhnete úspěchu. Nechci, aby to vyznělo, že píšu pouze o penězích. Peníze jsou pouze prostředkem k tomu, abychom si splnili všechny svoje sny a mohli více pomáhat tam, kde je to třeba. V dnešním světě toho bez peněz a podporující komunity mnoho nezmůžeme.

Ano, úspěch v podnikání není pro každého. Je to v pořádku a neznamená to, že člověk, který neuspěje zrovna v této oblasti, má nižší hodnotu. Každý bohužel nemá silnou vůli a raději zůstane v ulitce zdánlivého bezpečí, v zákoutích klidných vod. Je důležité, aby každý žil svůj život tak, aby se za něj mohl podepsat a až přijde jeho čas, nelitoval, že nesebral každý den svého života více odvahy.

Buďte odvážní. Stojí to za to.

 

Rubriky: Osobní rozvoj, Podnikání, Síťový marketing | Napsat komentář

Týmová porada 7.9.2018 v Potštejně

Těším se na vás na týmové poradě 7.9.2018 od 15:15 do 18:00 v kavárně Penzionu Trnka v Potštejně. V případě hezkého počasí budeme pracovat venku, abyste se po celém dni v kancelářích nadýchali čerstvého vzduchu 🙂

Hlavní témata:

  1. Sdílení zkušeností se zelenými potravinami

2. Nejčastější námitky našich zákazníků (čeho se bojí nebo co potřebují ještě vědět)

3. Jaké máme zdroje informací

Rubriky: Síťový marketing | Napsat komentář

A co naše zuby?

Kdo by nestál o zdravé krásné zuby?

Dnes si posvítím na čištění zubů, důležitou součást našeho zdraví. Vždyť dutina ústní je jedním z míst, kde se tvoří imunita a je důležité v ní udržovat zdravou vyváženou mikroflóru.

Jaké máme dnes vlastně možnosti čištění zubů?

Začnu tím, co se osvědčilo nám. Jak jsme to dělali dřív a jak se o svoje zuby staráme dnes? A kam směřujeme?

Pamatuju si dobu, kdy jsem začínala se zubní pastou „Perlička“. Naše děti ji také milují a dcera jí bohužel s oblibou i jí… Hrůza. Předevčírem jsem se zařekla, že už žádnou další podobnou pastu dětem nekoupím. Jen tu jednu povinnou do školky.

Ještě poměrně nedávno (před třemi lety) jsme žili v domnění, že zubní pasta je nutnou součástí zubní hygieny a nejlepší je Elmex nebo Sensodyne. Já jsem měla od puberty citlivé zuby (na studené, na teplé…) a ve 27 letech se přidalo krvácení dásní. Říkala jsem si, že na parodontózu mám času dost, ale když jí má osmdesátiletá babička, tak na ní holt budu asi kvůli dědičným dispozicím trpět taky… Vždyť všechna civilizační onemocnění se nám posouvají do nižšího věku!

Uf! Stop!

Také tak někdy přemýšlíte? Že vás asi taky čeká cukrovka, rakovina nebo osteoporóza, když jí trpěl někdo v rodině? Přátelé – na toto téma doporučuju načíst něco o epigenetice.

Úsměv, prosím!

Vraťme se k čištění zubů.

Před třemi lety jsme celá rodina začali pít nápoj z mladého ječmene („zelené pivo“, „Shrekův nápoj“, „Rákosníčkovo pivo“…atd.) a chroupat tabletky slisované sladkovodní jednobuněčné řasy Chlorella pyrenoidosa („zelené bonbonky“). Po dvou měsících jsem si uvědomila, že neplivu při čištění zubů krev. Rozhodně to nebylo tím, že bych si lépe čistila zuby… Moje paní doktorka by určitě řekla, že si je čistím špatně a málo, já se snažila ostošest. Ale bylo to tím, že v mých ústech byl často přítomný chlorofyl (což se při běžné stravě často nestává) a díky chlorelle zdravá mikroflóra.

Postupně jsem naši konvenční pastu z drogérie nebo lékárny vyměnila k nelibosti naší lékařky za tzv. přírodní pasty. Vyhovovala nám jak Jāson, tak ajúrvédské zubní pasty. Na doporučení kolegyně jsem vyzkoušela i takový „klacík“ – yoni a dětem jsem koupila bambusové zubní kartáčky… Znáte je?

Vše je možné. Zásadní je očišťovat mechanicky vrstvy ze zubů. Nesouhlasím s tím, že je nutné používat fluoridové přípravky…(a teď se do mě dentální hygienistky a lékaři pusťte!).

To byly moje dosavadní zkušenosti. A nyní – bum, prásk! Video s aromaterapeutem Karlem Hadkem , které sdílel někdo z mých přátel na Facebooku… Kritizuje tenzidy v zubních pastách a jako ideální (více fyziologický) způsob čištění chrupu doporučuje žvýkat jablko, odrhnout zuby slupkou a dentální nití/mezizubním kartáčkem dočistit mezizubní prostory. Protože hlavní je samozřejmě mechanicky očistit vrstvy ze zubů, na pastě tolik (nebo vůbec?) nezáleží. Případně doporučuje zubní olej. Ano, znám lidi, kteří si ho i sami doma vyrábějí. Proč ne?

Už dříve jsem četla o škodlivosti fluoru v zubních pastách, ale naše lékařka vyloženě doporučuje fluoridové zubní přípravky (např. Elmex gelée jednou týdně na dětské zoubky). Kdo se v tom má vyznat? Chápu, že ve vodě i v dnešní zelenině je fluoru málo a zuby ho potřebují. Nicméně vnitřně mi nepřijde jako dobrý nápad do sebe dostávat nepřirozené množství tohoto prvku zrovna v této podobě. Vždyť víme, že děti toho většinu olížou a spolykají. Tomu se nedá objektivně zabránit. (Nebo ano? Kdo víte, jak, napište mi svoje tipy!)

Vždyť vše, co dáme do úst, se vstřebává sliznicemi a přímo ovlivňuje mikroflóru, která je v ústech a dále putuje do trávicího traktu.

Jak pečujete o svoji dutinu ústní a o zuby vy?

Je pravda, že od doby, co před spaním – po vyčištění zubů – chroupeme chlorellu, mám zuby bělejší, méně se mi kazí, neusazuje se mi tolik kámen – a co je příjemný bonus – ráno mám příjemně v ústech.

Rozhodně stojí za to posílat tuto zkušenost dál, protože kolem sebe vidím hodně lidí, kteří problémy spojené s péčí o dutinu ústní řeší a taková jednoduchá věc, jakou je jezení čisté řasy, jim může vleklé potíže a nepříjemnosti definitivně vyřešit.  Nevěříte? Pojďte to nejdřív zkusit na sobě!

Nebo ji dopřejte svým domácím mazlíčkům. Chlorellu si většinou velmi rychle zamilují a i oni čerpají veškeré výhody, které pravidelná konzumace čisté řasy přináší. Máte dotazy? Klidně mi napište!

I mazlíčci si zaslouží zdravé zuby

 

 

 

 

Celý příspěvek

Rubriky: Nezařazené, Zdravý životní styl | Napsat komentář

Zmatek ve výživě?

Zmatek ve výživě?

Téma: Ketodieta/nízkosacharidová strava/paleodieta – makrobiotika – nízkotučná dieta – vegetariánství/veganství/vitariánství – breathariánství a pořádné žvýkání

Poslední dobou se kolem mě roztrhl pytel s informacemi (články, knihami, příspěvky na Facebooku, osobně mezi známými) ohledně rozličných druhů stravování. Ano, výživu jsme řešili vždycky, ale poslední měsíce se ke mně dostávají velmi protichůdné teorie a přístupy. Ano, mám své favority, ale přesto každý z následujících směrů má pár zajímavých a logických zdůvodnění.

Na začátku vám přiblížím trochu svou cestu stravovacím systémem…kdo chce rovnou závěr a praktické rady, přeskočte si to na bod č. 1 🙂

Druhý domov – U Voháků, 2001

Jako mladá puberťačka jsem jako jedna z mnoha řešila hubnutí, protože už od školního věku jsem se považovala za tu tlustší (a vedle mé nejlepší kamarádky, která byla a dodnes je perfektně štíhlá, to jen vynikalo). Výraznější změně postavy bránily mimo jiné léky na alergii a později i hormonální antikoncepce… Přestože jsem intenzivně cvičila (hrála volejbal, florbal, chodila na karate, do posilovny, skákala gumu ostošest), nikdy se mi nepodařilo shodit víc než pár kil.

Naopak. Při sebemenším poklesu výkonu jsem přibrala…v 15 letech jsem začala „hubnout“ se 63 kg a do maturity jsem se vypracovala na pro mě příšerných 83 kg (tolik jsem měla už jen před porodem…) a zvýšil se mi kvůli tomu i krevní tlak. Možná to někdo z vás zná.

Maturant 2003

Je pravda, že i když jsem sportovala, stravu jsem tehdy příliš neřešila. Večerní televize s pytlíkem chipsů, později se přidal alkohol (pivo správný Čech za alkohol nepovažuje, takže jsme si ho s přáteli dopřávali dost)… jedině snad sladkému jsem nikdy příliš neholdovala, tabulku čokolády byste u mě hledali marně (to až po porodu při kojení).

V 90. letech a na začátku nového milénia byly populární nízkotučné výrobky – jogurty, různé margaríny (máslo nás přece zabíjí), nízkotučné tvarohy, šunky, sýry… Ani po nich jsem nezhubla. Dnes už samozřejmě vím, proč… Ale tehdy to byla úplná mánie – pamatujete?

Dál jsem samozřejmě brala léky na alergii, hormonální antikoncepci, neomezovala jsem se v alkoholu. Jedla jsem jinak „normálně“. Co to vlastně znamená? Pro mnoho lidí to jsou vařená jídla 2x denně (tak, že člověk má pocit plného břicha), ráno k snídani pečivo se šunkou a sýrem, občas palačinka, občas vajíčka nebo párky, výjimečně jogurt nebo kaše). K svačině ovoce, jogurt, zelenina nebo pečivo s „něčím“ (takový řáholecký salát nebo rybičky v tomatě mi chutnaly moc…). Nikdy jsem naštěstí nepila ve větším množství sycené sladké limonády, ale spíš vodu nebo neslazený čaj. S kávou jsem to nepřeháněla nikdy.

Byla období, kdy se mi pár kilo podařilo shodit – na studijních cestách do zahraničí, kde jsem si místo jídla kupovala raději knihy, oblečení, jezdila na výlety, chodila jsem kilometry, abych ušetřila za trolejbus, a když už jsem kupovala jídlo, nebylo ho moc, raději jsem si koupila permanentku na cvičení a do bazénu…Taky jsme chodili tancovat a na pivo (jak by Čech mohl být několik měsíců bez zlatavého moku, že?). Zkrátka, byla to období, kdy výdej převyšoval příjem a trvalo to delší dobu než dva týdny, po které se mi to dařilo v domácích podmínkách.

Litva 2007

Pak jsem zhubla 10 kg prakticky bez jakéhokoliv snažení, když jsem přestala jíst hormonální antikoncepci... S tehdejším přítelem jsme totiž chtěli miminko. A světe div se, ono to nešlo. Jeden rok, dva roky… Tehdy jsem to nechápala. Myslíte, že jsme tehdy řešili životosprávu? Absolutně ne! Lékařka nám totiž nic k jídelníčku a celkové životosprávě neřekla a nás to samotné nenapadlo.  Když už jsem si vyžádala, že chci odeslat na specializované vyšetření, sdělila mi, že mám nález na děložním čípku a musím na operaci. To byl docela šok.

Dnes už samozřejmě chápu souvislosti a vím, proč jsem si to pak ještě zopakovala a vlastně jsem tak několik let chodila každého čtvrt roku na preventivní prohlídky na gynekologickou onkologii… Kdybych tehdy něco tušila o psychosomatice, vycouvala bych z tehdejšího partnerského vztahu a podívala bych se pravdě do očí. Tehdy mě to ale nenapadlo.

Vezla jsem se dál v rozjetém vlaku, a ještě jsem přikládala do kotle. Nakonec jsem otěhotněla. I bez změny jídelníčku. Těsně před další operací. Nikdo to nepoznal (test byl ještě negativní), tak jsem si prošla narkózou, dál jsem žila svůj život bez změny jídelníčku nebo vztahu, a když už jsem byla druhý měsíc unavená, že bych prospala celý den, smrdělo mi pivo i káva (o laku na podlahu nebo výparech ze septiku ani nemluvím), zjistila jsem, že jsem těhotná. Třetí měsíc. Byla to radost. Moje vidina na zhubnutí se ale opět odložila.

Nicméně dávala jsem si větší pozor na kvalitu potravin, a i přes tlak okolí jsem nejedla za dva. I v těhotenství mě trápily různé cysty a podobné legrácky, takže jsem si pochodila a poseděla v čekárnách ordinací u všech možných lékařů. Nejčastěji na onkologii. Příjemné to nebylo a nebýt toho, že byl syn hoooodně chtěný, vůbec by tu díky lékařům nebyl (v 25. týdnu mi doporučovali otevřenou břišní operaci a odstranění vaječníků, břišních mízních uzlin apod. Prý „se uvidí, až Vás otevřem, v těhotenství s tím nemáme zkušenosti, nemnohé knihy radí operovat„).

V té době jsem prolila asi nejvíc slz za svůj život, prošla největším stresem a zároveň jsem vydělala největší peníze, protože abych na ty hrůzy nemusela myslet, hodně jsem pracovala. Moji tehdejší klienti by vám dali za pravdu, že jsem párkrát na schůzky nepřišla v úplně dobrém psychickém rozpoložení, ale snažila jsem se zachovat profesionalitu a služby jsem poskytovala v té nejvyšší možné kvalitě (s péčí jako pro sebe…).

Hubnutí a diety šly tou dobou samozřejmě mimo mě. Přesto jsem přibrala za celé těhotenství pouze 11 kg a pár dní před termínem se císařským řezem narodil se Albert. U toho se odbyla i operace (nakonec vlastně onkologicky nevýznamná), kvůli které by se Albert vůbec porodu nedožil. S komplikacemi, které pak nastaly, vás seznámím někdy jindy…

U Apolináře, září 2011

Díky alespoň částečnému kojení a brutálnímu stresu ze špatně fungujícího vztahu, začátku doktorského studia, práce (peníze jsem domů přinést musela), starání se o domácnost a péči o neustále řvoucí uzlíček, jsem o těch pár kilo přišla docela rychle i bez nějaké diety a cvičení... Ano, říkáte si to správně, tohle zdravé opravdu nebylo. Ani pro tělo, ani pro duši. Ani pro mě, ani pro syna. Byla jsem totálně na dně. Nejvíc na dně, jak jsem si kdy dokázala představit (respektive, nedokázala jsem si to představit). O tom opět víc jinde…

A co s tím jídlem? Vždyť každý snad víme, co jíst, nebo ne? Co našemu tělu má dělat dobře?

Já se přiznám, že zásadní zlom přišel až o 4 roky později, kdy, když jsme si zařadili do jídelníčku nápoj z ječmene a sladkovodní řasu chlorella. Na doporučení známé. Chlorellu jsem už trochu znala z prvního těhotenství. Japonský zelený hnus jsem si koupila v brněnské lékárně, polykala jej se zacpaným nosem a radovala se, že místo úporné zácpy mám průjem.

Proč znovu zelené?

Tehdy jsem řešila častou nemocnost nás i dětí, opět na mě útočily jarní alergie (už v únoru!!!), opět se hlásil jarní atopický ekzém, čtyři měsíce po druhém porodu jsem byla stále anemická, příšerně unavená, po suplementech se železem jsem měla opět akorát zácpu a hemoroidy… Zkrátka stav nanic. Ve 31 letech jsem si přišla jak stará bába a říkala si, že když teď mi je takhle, tak jak se asi budu cítit za dvacet let??

Těšíme se na dceru, srpen 2014

Před porodem, říjen 2014Totéž manžel s věčnými migrénami, pálením žáhy a mizernou imunitou…Moje maminka trpěla v té době už pár měsíců na otravu těžkými kovy, vypadala příšerně. Nikdo nemohl přijít na to, co jí je… Vypadané vlasy, neustále svědivá téměř průsvitná pokožka, kůže na hlavě byla jak drsná stále se olupující krusta… Pro člověka pracujícího s lidmi to mělo velký vliv i na psychiku. Ale lékaři neustále opakovali: „Jste zdravá, nic Vám není.“ Napsali jí pouze hormony a kortikoidy...To trvalo 6 měsíců!!! A máma se šla dívat do výlohy na paruky…

Na jaře 2015 jsem vnímala, že mi do cesty vstoupilo něco, co nám může zásadním způsobem pomoci. Ano, asi vás nepřekvapí, že jsem po pár měsících přestala potřebovat svoje léky na alergii, manžel ty na pálení žáhy a silné léky na migrénu, chodila jsem pravidelně na WC, přestaly mi krvácet dásně (to jsem před tím vůbec neřešila, to mi přišlo normální, když babička trpí parodontózou…), na kontrole na gynekologii bylo vše v pořádku (největší kapacita na gynekologickou onkologickou ultrazvukovou diagnostiku nechtěla věřit, že se nález velkých cyst tak změnil…jedna zmizela úplně, druhá byla třetinová). Maminka se také uzdravila. Po třech měsících jí začaly růst nové vlasy, přestala jí svědit kůže… Dnes byste jí nepoznali. Vlasy do půl zad, je nádherná. I kůži na krku má jak po liftingu.

Maminky vlasy, 2 roky se zelenými potravinami…

Děti přestaly být nemocné.

Ano, já už jsem potom nikdy nemusela do poradny pro endometriózu ani na onkologii…a neustále nabízenou hormonální antikoncepci jsem úspěšně odmítala (četli jste někdy příbalové letáky? Výskyt veškerých nežádoucích účinků si vynásobte deseti – ale to je také na samostatný článek…).

Popojedeme.

Proč to píšu? U nás zařazení dvou naprosto jednoduchých, ale dokonalých potravin totálně změnilo fungování našeho těla. Ještě jsem zapomněla napsat, že jsem během 9 měsíců zhubla 9 kg hmotnosti, přičemž jsem přišla o 10 kg tuku. Tělo se vyčistilo, dostávalo kontinuálně výživu, tak začalo ty tuky konečně pouštět k šípku… Hurá!!! O dvě čísla menší oblečení, lepší pocit ze sebe sama. Příliv energie.

9 kilo dole, Vlkolínec, listopad 2015

Od té doby jsem přečetla velké množství knih o výživě. Jsou protichůdné. Bude mě zajímat i váš názor a zkušenosti. Já si stále rovnám myšlenky a informace.

Jdeme na to.

  1. Paleodieta, nízkosacharidová strava, ketodieta

Vnímám, že tyto směry mají podobný základ. Je třeba jíst maso a další živočišné produkty z kvalitních chovů (např. krávy pasoucí se na zelené louce apod.) a volně běhající drůbeže (u výživových hodnot vajec je opravdu velký rozdíl) v kombinaci s velkým množstvím zeleniny. Přes léto hodně bobulí, zkrátka toho, co roste. Přes léto je možné přibírat kila, abychom je v zimě zase shazovali. V pořádku jsou semínka, ořechy…

Při těchto přístupech se omezuje příjem sacharidů na cca 100 g /den, při redukci do 50 g /den. U lidí ve velké zátěži může být množství nepatrně větší. To znamená, že se prakticky nejí pečivo, těstoviny, brambory, rýže, další obiloviny (např. quinoa, kterou jsem si nedávno oblíbila…) a kupodivu moc ani luštěniny. Ovoce v menším množství.

To znamená, že český Honza si může dát ovar, ale pouze s kysaným zelím nebo se salátem. Ve chvíli, kdy si dá chleba, je zle. Řeší se zde hodně řídící hormony leptin a inzulin, respektive množství glukózy v krvi a výkyvy jejích hladin.

Protože na co jedeme? Na glukózu…

Fruktóza nám samostatně škodí, nesmí být v nadbytku oproti glukóze.

Zelené potraviny nám hrají při těchto dietních přístupech do karet, protože mají vyvážený poměr glukózy a fruktózy… Vnímáme je jako pomyslný základ výživové pyramidy, kam patří zelená zelenina (různé „lupeníčko“, které mnoho lidí v jídelníčku denně opravdu nemá…).

  1. Makrobiotika / strava podle jin a jang…

Musím říct, že s makrobiotikou úplně nesouzním. Recepty vypadají nevábně, moc mi to nechutná. Ale respektuju, že jsou lidé, kterým tento přístup pomohl ke zdraví a považují ho za jediný správný. Smekám před těmi, kdo jsou schopni tuto dietu dlouhodobě dodržovat a přijmou ji za svůj standardní stravovací styl.

Takoví lidé musejí připravovat jídlo i dětem do školky a školy a moc často asi nezajdou do restaurace, pokud nebydlí ve velkém městě… Ani si jen tak nezajdou do pivovaru na tlačenku (i když je od s láskou vykrmovaného prasátka) nebo škvarkovou či syrečkovou pomazánku nebo do kavárny na lahodný hruškový/malinový dort nebo cheesecake. Zkrátka jedí jinak.

Oponujte mi, jestli se mýlím, ale lidé stravující se makrobioticky řeší často to, zda je strava ochlazující či zahřívající (jin či jang). Dále je třeba potraviny speciálně upravovat. Například brambory nejdřív zamrazit, až pak je vařit (to bych ještě pochopila kvůli štěpení cukrů), banány pouze tepelně zpracované…rýže se vaří na mořských řasách (já si raději schroupu 100 % čistou chlorellu a vím, že z mého těla odvede daleko více škodlivin než mořská řasa z pochybného zdroje).

Na talíři by měl být vyvážený poměr obilovin, luštěnin a (ideálně) kvašené zeleniny. Obiloviny a luštěniny kvůli kompletní bílkovině, aminokyselinám…však víte. Hrách a kroupy, kukuřice a fazole, tyto kombinace známe všichni. Přátelé, ale nesmíme si dát na talíř párek a čočku. Nedej bože přihodit „volské oko“. Všeobecně maso a luštěnina nepatří k sobě kvůli tomu, že je přetěžována slinivka. Chuděra pak neví, které enzymy má tvořit, aby to všechno rozštěpila a my to strávili (a využili!).

K makrobiotice se ječmen a chlorela hodí báječně. Nejsou prokazatelně ani jin, ani jang. Řasy má makrobiotika ráda ( i když uvádí, že raději mořské – nedopídila jsem se, proč, když v moři čistotu neohlídáme… kvůli jódu?).

Každý poradce v makrobiotice na to má ale jiný názor. V Čechách pracuje pár lidí propagujících makrobiotiku, který se z nějakého neznámého důvodu nehodí zelené potraviny „do krámu“, tak je svým klientům zakazují. To ale považuji za neetické a neopodstatněné (na jasně formulované dotazy mi nebyli schopni odpovědět, dočkala jsem se pouze slovních útoků). Protože řešit v době, kdy lidé všeobecně trpí nutriční podvýživou (nedostatkem živin ve stravě) a jsou vystaveni největšímu znečištění a chemii za celou éru lidstva pouze to, zda mě daná potravina ochlazuje nebo zahřívá, je opravdu zavádějící. Tělo je dle mého (a nejen mého) názoru třeba pravidelně čistit, dodávat mu živiny, a až pak řešit nuance zahřívání a ochlazování…

Přátelé, toto má širší rozměr. Zajímavé totiž je, že makrobiotičtí poradci, ale i lékaři všeho druhu (včetně onkologů!) často brojí proti zeleným potravinám (protože se bojí přiznat, že je neznají nebo si koupili levnou nekvalitní variantu a s tou měli pochopitelně nedobré zkušenosti !!!) , ale rohlíček a lízátko nebo sýr „sýrového typu“ vám nezakážou… A to je neetické, neprofesionální a prokazatelně to jejich pacientům škodí.

Čest výživovým poradcům a lékařům, kteří mají jiný přístup.

  1. Nízkotučná dieta

O té už tu byla řeč. Frčela v 90. letech. A možná, že v některých kruzích frčí ještě dnes.

Při svých nákupech se zaměříme na nízkotučné produkty, nejlépe ty odtučněné (tvarohy, jogurty či mléko s 0,5 % tuku…), budeme holdovat rostlinným nízkotučným margarínům, sýrům s 15-20 % tuku v sušině apod. Maso pouze libové… Paní doktorka Eleková (MUDr. Ludmila Eleková, Buďme zdraví lékařům navzdory, 2018) krásně píše, že Indiáni libové maso házeli psům a sami jedli vnitřnosti a tučné části zvířete. Víte, proč? Svalovina obsahuje velké množství aminokyseliny methioninu, která podporuje rakovinný růst, naopak vnitřnosti, kůže, kolagen atd. obsahují lysin, který rakovině brání.

Přátelé, my tuk potřebujeme. Základní stavební jednotkou buněk mozku je cholesterol. Bez něj to nepůjde… Problém bývá v kvalitě tuků, které si vybíráme, a navíc je neumíme správně používat (o tom se rozepíšu jindy).

Jsme schopni smažit na másle místo na přepuštěném másle, na panenských olejích místo sádla apod.…A to je hlavní problém, proč přibíráme, proč se nám tvoří pláty v cévách (ateroskleróza)…Ne to, že jíme tučné potraviny, ale to, že je špatně kombinujeme s ostatními potravinami a nesprávně je upravujeme.

A opět platí pravidlo – vybírat kvalitní zdroje!!!

Vegetariánský raut, Zlín 2017

  1. Vegetariánství/veganství/vitariánství – cesta k breathariánství?

O vegetariánství, veganství, vitariánství a dalších směrech, které eliminují živočišné produkty (promiňte mi to zjednodušení), jste jistě slyšeli mnoho. Vnímám, že to má smysl, pokud má člověk etický problém jíst živého tvora. Mnozí ale namítají, že rostliny jsou živé úplně stejně, takže by tito lidé neměli jíst ani ty… a také jsem slyšela vtipnou poznámku o „ultraveganech“ – ti prý nejedí nic, co vrhá stín. Přátelé vegani prominou.

Tyto směry hodně podporuje tzv. Čínská studie. Kniha jako hrom, kterou jsem přečetla začátkem loňského roku. Zaměřuje se na různá onemocnění a zkoumá vliv výživy (živočišné stravy vs. vegetariánství). Závěry jsou přímočaré – lidé konzumující rostlinnou stravu (výzkum monumentálního rozsahu probíhal v Číně) netrpěli zdaleka tolik (v některých případech vůbec!) civilizačními onemocněními, která sužují západní svět (diabetes, kardiovaskulární onemocnění, rakovina apod.…).

Musím říct, že argumenty a tabulky z Čínské studie mě dostaly a chvíli jsem uvažovala, že bych maso přestala jíst.

Na druhou stranu vnímám, že maso člověk jedl vždycky, a i díky němu se nám např. oproti opicím vyvinul mozek tak, jak ho známe (nebo ne?). Na kořínkách a bobulích bychom ten mozek, který dychtí po cholesterolu, asi úplně nenasytili (nebo se mýlím?).

Směry vyřazující živočišnou stravu mohou být dobrým mostem k breathariánství. Jsou na světě lidé, kteří jsou schopni čerpat energii a živiny ze vzduchu. Prosím, nezkoušejte to moc rychle. Cesta k tomu je opravdu dlouhá a rozhodně není pro každého (http://www.breatharian.eu/breath/coje.php).

Každopádně, u těchto typů stravování hrají zelené potraviny velkou roli. Obsahují všechny esenciální aminokyseliny, využitelnou formu vitamínu B12, vitamín K (K1 i K2), vitamín D a mnoho dalších pro tělo nezbytných látek v tom správném poměru.

Přiznám se, že z přehršle informací mám v hlavě zmatek a jako ne-biochemik, ne-biomatka, ne-vegan si pro sebe beru především tyto informace:

  1. Snažit se jíst maximálně kvalitní a čerstvé, základní, ověřené potraviny.
  2. Číst etikety na potravinách, kosmetice a dalších výrobcích. Hledat ty, které obsahují co nejméně přidaných, člověkem uměle vytvořených, chemických látek.
  3. Co možná nejvíce se vyvarovat 3 bílých jedů – rafinovaného cukru, bílé mouky a mléka (které většina lidí opravdu po 2. roce života tráví velmi špatně – možná to souvisí s krevní skupinou…). Toto rozhodně doporučuju v případě jakéhokoliv onemocnění!
  4. V případě zásadních nemocí omezit živočišnou stravu na minimum (např. maso na neděli…když ho lidské tělo tráví 7 dní, je pro to i podložený důvod), případně maso po nějakou dobu vyřadit úplně a zcela vyřadit 3 bílé jedy.
  5. Jíst denně zelené potraviny (ověřené, čisté, čerstvé od české společnosti s 18 letou tradicí) jako základ zdravého jídelníčku (průběžně tělo čistí stejně jako když si čistíme denně zuby a zároveň nám dodávají všechny živiny, které nám často v jídelníčku chybí – včetně vitamínu K2, D, B12, B6, kyseliny listové, minerálů, všech esenciálních aminokyselin…). Kvalitu ostatních potravin si totiž můžu hlídat, jak chci, ale pokud nemám v ruce testy půdy z polí, na kterých se pěstuje to, co si kupuju nebo půdy z luk, na kterých se pase dobytek, od kterého mám mléko, tak o kvalitě a čistotě té dané potraviny nevím vlastně nic…

Co si z toho vezmete pro sebe, je na vás.

Já vám přeju pevné zdraví a dobrou chuť! A pořádně u toho žvýkejte (viz. kniha mého kolegy Jana Koska Nedieta – www.nedieta.cz)!! Řádným žvýkáním totiž eliminujete hodně problémů, které si přivozujeme, i když se snažíme jíst vcelku „dobře“.

Co jsem pochopila, není důležité kvůli zdraví honit každé kilo, které půjde dolů, ale být šťastný, žít v hezkých zdravých vztazích s rodinou a okolím, dělat každý den práci, která nás těší a naplňuje a jídlo si užívat jako dar…

 

 

 

 

Rubriky: Zdravý životní styl | Napsat komentář

Přednáška 12.2.2018 – Zelené potraviny

Srdečně vás zvu na svojí přednášku o zelených potravinách, která je pořádána ve spolupráci s mateřským centrem Dráček ve Vamberku dne 12.2.2018 od 16:30h. V případě dotazů mě kontaktujte na tel. +420733187738 nebo na e-mailu lucie@martakova.cz.

Rubriky: Zdravý životní styl | Napsat komentář

Opravdu víme, co jíme?

Včera jsem se zamýšlela nad tím, jestli opravdu víme, co jíme. „Jezme jídlo, nikoliv chemii.“, bylo napsáno v chytré knize, kterou jsem právě četla. „Chemií“ jsou zde myšleny uměle vytvořené látky člověkem, které jsou následně používány k úpravě potravin.

Uvědomila jsem si, že jediné potraviny, o jejichž původu, pěstování, zpracování a cestě z pole až ke mně na stůl vím opravdu všechno (mohla bych o tom mluvit nejméně 8 hodin), je nápoj z mladého ječmene Green Ways a sladkovodní řasa chlorella pyrenoidosa dovážená stejnou společností.

Ani o pivu pivovaru Clock, které se vaří v Potštejně, kde bydlím, nevím zdaleka všechno, přestože sládka potkávám na ulici a o kvalitě jím vařeného piva nepochybuji (je to důvěryhodný mladý muž, který svému řemeslu rozumí, opravdu ho miluje a výsledkem jsou četné ceny, které jeho pivo každoročně sklízí). Je výborné.

A totéž platí o naší těžce vypěstované mrkvi a ředkvičkách, protože vůbec nevím, jaké látky mi dotekly z nedalekého pole na naší zahrádku. Kolem se hojně pěstují různé plodiny od kukuřice přes řepku až po oves a žito a opravdu dost se pole hnojí a stříkají a práškují a já nevím, jakými ještě způsoby se do země cpou různé látky, které danou plodinu sice chrání před různými škůdci, ale zároveň po pozření těchto plodin nám ničí naše zdraví.

Je zajímavé, že mnoho mých zákazníků a potenciálních zákazníků mi říká, že jim ječmen nebo chlorellu nedoporučil jejich ošetřující lékař nebo léčitel, ke kterému se svými zdravotními obtížemi chodí. Vnímám, že to je pouze z toho důvodu, že daná osoba nemá s těmito potravinami buď vůbec žádnou zkušenost (a to si přece nemůže dovolit ze své pozice přiznat) nebo má vzdáleně zkušenost se zelenými potravinami, jejichž kvalita je pochybná, a které tudíž nemůžou plnit v těle svou roli a jsou tak jen další zátěží pro nemocný organismus (kvalitě se budu věnovat v jiném článku, protože s kvalitou je to u zelených potravin stejné jako u čehokoliv jiného – koupíte buď kvalitní jogurt nebo špatný jogurt, existuje uzenina „gothaj“ a také uzenina „prosciutto“… vnímáte rozdíl?)

Ale kladete si někdy otázku, proč vám lékař (nebo léčitel) nezakázal jíst přesolené salámy? Nebo výrobky z bílé mouky, různé polotovary, rafinovaný cukr, jogurty, které mnohdy s jogurtem nemají mnoho společného? Nebo rajčata ze skleníků v západní Evropě, která jsou pěstována na hydroponii s chemickým koktejlem?

Já vím, že ječmen a chlorella mně a mojí rodině úplně změnily pohled na zdraví a fakticky nám změnily zdravotní stav tak, že nikdo z nás nemusí užívat žádné léky, které jsme desítky let užívali. A jsou to jediné potraviny, které jsou v naší domácnosti, u nichž 100% vím, že našemu tělu dělají opravdu dobře, jsou čerstvé, čisté, jak se pěstují a jací lidé za nimi stojí a jsou za jejich kvalitu zodpovědní.

Víte opravdu, co jíte a kdo Vám ručí za kvalitu toho, co jíte?

Rubriky: Zdravý životní styl | 1 komentář

Proč si v začátcích podnikání vybrat právě síťový marketing?

Každý den velké množství lidí začíná s podnikáním – s velkými sny a očekáváním, ale také s velkými počátečními investicemi, s nejistou návratností, obrovskými problémy ohledně marketingu (značky, reklamy apod.), udržení kvality zboží, logistiky, hledání vhodných prostor, loajálních zaměstnanců apod…

Přitom se dá podnikat tak jednoduše – s počátečními náklady např. 4550 Kč, bez rizika, že mám sklad plný něčeho, co nikdo nebude chtít koupit, a pak to budu muset prodávat se slevou. Bez rizika, že mi dodavatel dodá horší kvalitu zboží nebo ho nedodá vůbec. Bez rizika, že na všechno budu sám… Já věřím, že konečně lidé docení to, co nabízí jednoduchý síťový marketing.

Pro ty, kteří neznají Cash-flow kvadrant Roberta Kiyosakiho, chci uvést, že Robert T. Kiyosaki rozděluje lidi do 4 skupin podle toho, jakým způsobem získávají peníze. Dvě skupiny jsou na levé straně kvadrantu a dvě skupiny jsou na pravé straně kvadrantu.

Na levé straně se nachází 95% světové populace a zhruba 5% světových peněz. Ano, správně hádáte, že tam patří zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné. Na pravé straně jsou pak majitelé firem a investoři, sem spadá asi 5% světové populace a v jejich rukách je 95% světových peněz. Procenta jsou přibližná, možná už se to o nějaké procento změnilo. Ale je myslím jasné, kam míříme.

Jaký je rozdíl mezi OSVČ a majiteli firem? Mohli byste namítat, že Váš soused má pokrývačskou firmu, tak je přeci majitelem firmy. To sice ano, ale jak moc se soused musí sám na chodu firmy podílet? Co se stane, když odjede na dva měsíce na dovolenou? Bude po jeho návratu fungovat jeho firma minimálně stejně dobře jako před jeho odjezdem nebo to bude jinak? Opravdový majitel firmy se o chod až tak moc už starat nemusí. Má tam dostatek schopných lidí, kteří provoz zajistí. On může už jen udržovat firemního ducha, připomínat vize společnosti a být tam spíš jako inspirátor a symbol. Ale nemusí sám lézt na střechu.

Lidé na levé straně kvadrantu vyměňují svůj čas za peníze. Dostávají hodinovou mzdu a nemají moc možností, jak si výši výdělku ovlivnit (ano, přesčasy, jednorázový bonus, 13. plat, příplatek za noční směnu nebo tzv. „předácké příplatky“ ve výši stokorun). Je Vám to povědomé?

Na pravé straně kvadrantu lidé často na začátku pracují s nadšením, zdarma nebo za velmi málo peněz, svůj čas tzv. investují. Soustavně pracují na projektu, kterému věří a věnují mu na začátku opravdu hodně času. Pokud je ale jejich vytrvalost dostatečná a uspějí, mají potom dostatek času i peněz a už tzv. do práce chodit nemusejí.

Pokud si přejeme mít tzv. pasivní příjem – to znamená, že nám budou chodit pravidelně peníze na účet, i když daný měsíc nebudeme fyzicky odvádět práci, máme několik možností, jak toho dosáhnout.

Buď si založíme s poměrně velkými vstupními investicemi klasickou společnosti, najmeme zaměstnance, pronajmeme prostory, zajistíme marketing, výrobu zboží/poskytování služby, logistiku a věříme, že do roka nezkrachujeme, jako většina projektů, které tímto způsobem začnou (od restaurací přes výrobu až po různé jiné služby). Většina lidí nemá vstupní kapitál, takže musí sehnat soukromého investora nebo si půjčit v bance, tzn. zadlužit se.

Nebo si můžeme koupit už hotový podnikatelský koncept, tzv. franšízu. Typicky takto funguje McDonalds, Starbucks, Marks and Spencer, Fornetti, Helen Doron English, hudební škola Yamaha, z finančně poradenských společností Partners Financial Services a mnoho dalších společností.

Tak si za různě vysokou vstupní investici koupíte návod na úspěch. Jste shora neustále kontrolováni ohledně dodržování firemních standardů. Zde se na rozdíl od klasického podnikání, které jsem popisovala výše, originalita a inovace netolerují. Já s oblibou říkám, že zde je třeba dodržet i barvu toaletního papíru.

Potom máme ještě jednu možnost, a tou je podnikání v síťovém marketingu (můžete se setkat s názvy multi-level marketing nebo-li MLM, více úrovňový marketing, network marketing).

Zde to funguje podobně jako u franšízy, také si kupujete návod na úspěch, nicméně vstupní investice jsou výrazně nižší (od 0 do několika desítek tisíc Kč), máte k ruce člověka, který Vás provádí jednotlivými kroky (tzv. poradce, průvodce nebo sponzora) a vše je založeno na tom, že pravidelně odebíráte nějaké minimální množství Vašeho oblíbeného zboží, toto doporučujete dál a pod sebe registrujete další spokojené zákazníky, kteří také pravidelně odebírají určené množství zboží.

Tak se tvoří obchodní síť, kde každý má sice velmi malý obrat, ale právě proto, že zde funguje geometrická řada, velmi rychle se celkový obrat sítě zvýší a Vám z něj plynou provize. Tyto peníze jsou partnerům vypláceny proto, že společnost nemusí utrácet za klasickou reklamu, za velké sklady, za množství zaměstnanců atd. Platí lidem za to, že reklamu svému oblíbenému zboží udělají sami. Je to geniální způsob spojení příjemného s užitečným.

Vždyť naprosto spontánně sami doporučujeme to, s čím jsme spokojeni. Doporučíte kamarádovi autoservis, když Vám tam dobře a rychle opraví auto? Doporučíte kamarádce šikovnou kadeřnici nebo příjemnou masérku? Ano! A dostali jste za to někdy od těch dotyčných podnikatelů zaplaceno nebo aspoň slevovou kartičku na příští nákup jejich služeb? S velkou pravděpodobností ne.

Lidé více věří doporučení od kamaráda nebo známého, než anonymní reklamě v televizi, časopise nebo na bilboardu u silnice. Období, kdy jsme těmto reklamám věřili, je pryč. Víme, že dnes se v reklamách převážně lže, je s námi manipulováno a reklama jen prodražuje cenu většinou nekvalitního zboží.

V síťovém marketingu si málokdo dovolí doporučovat něco, s čím opravdu není spokojen, co mu nedává smysl. Přirozeně si nechceme zkazit vztah s lidmi, kteří nás obklopují. Vnímáte to stejně?

Ve chvíli, kdy už nám na účet plynou dostatečně vysoké příjmy, které už nechceme pouze utratit, darovat nebo spořit, dostáváme se na pravé straně kvadrantu do role investora. Investujeme své peníze do dalších projektů, které nám dávají smysl. Pro někoho to jsou velké nemovitosti, pro někoho start-upy a pro jiného třeba investice do škol, lesů, svatyň.

Každý jsme úplně jiný, máme jiné představy o životě, ale síťový marketing vnímám jako smysluplnou cestu z ekonomického otroctví k úspěchu pro velké množství lidí.

Rubriky: Podnikání, Síťový marketing | Napsat komentář

Síťový marketing nás vede ke svobodě

Síťový marketing nás vede ke svobodě, jinak řečeno – k tomu, co si přeje snad většina z nás – finanční nezávislosti, časové i sociální svobodě. Já Vám chci ukázat, jak to udělat, abyste těchto cílů dosáhli i Vy.

Proto Vás vítám na svých stránkách, kde se s Vámi chci podělit o svoje zkušenosti se začátky v různých systémech síťového marketingu, o spoustu chyb, které jsem za ty roky udělala, o nepříjemné i příjemné situace, do nichž jsem se během své cesty dostala.

Věřte, že i Vy uspějete, pokud budete věřit sobě, projektu, na kterém pracujete, budete respektovat pár základních pravidel a budete dostatečně vytrvalí!

Proč jsem se vlastně rozhodla pro síťový marketing a proč Vám chci pomoci, aby Váš úspěch byl na dosah co nejdříve?

První zkušenosti

Poprvé jsem se osobně setkala se síťovým marketingem v 90. letech, kdy si moje maminka přinesla domů registrační sadu společnosti Amway. Nakonec prvotní nadšení z prodeje došlo do bodu, kdy sama objednávala pár čistících prostředků ročně…

Moje další setkání se síťovým marketingem bylo v době, kdy mi kamarádka nosila katalogy s kosmetikou Avon, později přidala Oriflame. Tehdy to pro nás bylo něco nového, hodně dívek lákal prodej kosmetiky. Samozřejmě prodávaly všechny bez příslušného oprávnění a účtenku nikdy nevystavovaly. Proč taky? „Vždyť to žádná práce není.“ – slýchaly jsme. „Jen přineseš katalog, domluvíte se s kámoškami, objednáš to, a pak jim to s minimální marží prodáš.“ To byla (a upozorňuji, že mnoha případech stále je!) běžná praxe.

Po třech letech jsem se zaregistrovala taky, abych sama měla pár oblíbených krémů za nižší cenu. Kosmetiku jsem nikdy neprodávala. Marže byly tak minimální, že mi to za tu námahu nestálo, a když jsem si nakreslila a spočítala, jak by musela vypadat moje obchodní síť a obraty v ní, abych měla nějaký rozumný pasivní příjem (řekněme, tehdy aspoň 10 000 Kč za měsíc), vyděsila jsem se. Necítila jsem se jako obchodník a už vůbec jsem nechtěla nikoho do ničeho „lanařit“ a podepisovat stovky registračních formulářů.

Nicméně ta myšlenka pracovat na základě doporučení a vytvářet síť podle geometrické řady mi přišla naprosto geniální.

Bylo to vlastně tak snadné. Pak jsem šla na vysokou školu, během níž jsem si vyzkoušela na půl roku zaměstnání na částečný úvazek v bance, různé brigády, pak jsem přešla na velvyslanectví jako asistentka a měla jsem na starosti nádherné kulturní centrum. To byla krása. Byla jsem mezi milými, inteligentními lidmi, dělala jsem práci, která mě převážně bavila a každý den jsem se v ní učila nové věci. K tomu jsem na živnost překládala.

Bohužel po necelých dvou letech propukla hospodářská krize a prakticky všichni jsme museli svá místa opustit. Já v té době koupila s přítelem na hypotéku dům 140 km od Prahy, měli jsme psa a sny o rodině.

Následoval pád. Život na dluh a hledání nového zdroje obživy. O překlady tehdy velký zájem nebyl, živnost jsem přerušila a šla se nahlásit na úřad práce. Po třech týdnech, kdy jsem dostala tři mizerné nabídky práce za ještě mizernější mzdu (nepokryla bych ani nutné náklady), jsem si opět obnovila živnostenský list a šla na několik pohovorů do finančně-poradenských společností.

Sice finance byly úplně mimo můj obor, ale kamarádka ze školy tehdy začínala v Partners a říkala, že by to mohlo být pro mě řešení. Obešla jsem si více společností, abych si udělala obrázek o firemní kultuře, a nakonec jsem zvolila Partners (tehdy Partners For Life Planning). Nadchly mě vize společnosti, někteří lidé, prostředí kanceláří, vzdělávací systém a dobře nastavený marketing. Věděla jsem, že pokud se mám začít věnovat této oblasti, tak jedině s touto společností.

Finanční poradenství jsem brala jako produkt, se kterým se pracuje, ale vnímala jsem, že smyslem je nést poselství dál a budovat obchodní síť, měnit lidem život tím, že jim nabídnu spolupráci (nejen produkt). Při práci jsem dodělávala vysokou školu, dva roky po té jsem se vdala a ve chvíli, kdy jsem se konečně začala zlepšovat v pohovorech, jsem otěhotněla.

Nic nebylo tzv. ideální. Nedařilo se mi oslovovat správným způsobem ty správné lidi (oslovovala jsem hlavně ekonomicky vzdělané vysokoškoláky místo toho, abych se orientovala na lidi, kteří v sobě mají přirozenou jiskru a chtějí se posouvat dál bez ohledu na obor vzdělání). Dělala jsem spoustu chyb, přestože jsem měla velkou podporu shora. Zdaleka ne všechno mi zde vyhovovalo. Naučila jsem se hodně věcí a posouvalo mě to dál v myšlení a osobním rozvoji. Každý den jsem zažívala výstupy z komfortní zóny. To, čeho se většina bojí. Pro klienty jsem dělala „první poslední“, ale málokdo to skutečně byl schopen ocenit.

Zlom nastal v roce 2015

V zimě 2014/2015 jsme byli neustále nemocní, já, děti i manžel. Nějak jsem cítila, že s tím musíme něco dělat. Že je třeba něco zásadně změnit. Tou dobou jsem zase měla takovou vlnu, že je potřeba konečně vybudovat fungující síť partnerů v rámci Partners nebo jiného síťového marketingu, jinak už to nedokážu nikdy. Upozorňuji, že jsem měla v té době doma 4 měsíční dceru.

Začala jsem se zajímat o další společnosti, které fungují na principu síťového marketingu a porovnávala jsem jejich provizní systémy, produkty apod. Byla jsem pevně přesvědčená o tom, že geometrická řada funguje, doporučení funguje jako nejlepší reklama, a že stačí duplikace minimálního měsíčního obratu a časem bude obchodní síť nesoucí slušný příjem na světě.

Porovnala jsem toho opravdu hodně. Buď se mi nelíbily produkty nebo byl tak šíleně nastavený provizní systém, že bych musela do první linie registrovat desítky a stovky „oveček“ s pravidelným odběrem, aby mi chodilo 15 000 Kč měsíčně (u jedné velké české společnosti mi vycházelo dokonce 500 zákazníků v 1. linii, z nichž každý by musel odebírat za 1000 Kč měsíčně).

Tou dobou jsem tedy řešila zdraví a hledala jsem ideálně českou společnost s dobrou historií, která by měla minimum produktů a marketing nastavený na budování geometrické řady. Pak totiž stačí pár partnerů s pravidelným odběrem a totéž duplikovat dál…

Objev

Známá, která má letité zkušenosti s prodejem zdravé výživy všeho druhu mi na zlepšení zdraví doporučila řasu chlorella a nápoj z mladého ječmene a dodala, že pokud chci nejkvalitnější potraviny tohoto druhu a nevadí mi síťový marketing, tak ať si zkontaktuji společnost Green Ways. Napsala jsem tedy do společnosti e-mail, ať mi pošlou víc informací o jejich produktech a hlavně rozepsaný marketingový plán. Odpověděli mi, že mi pošlou zástupce… Po týdnu se ozval pán z Trutnova (od nás přes 70 km). Bylo mi divné, že nemají někoho blíž, ale budiž. Pán přijel, marketing vysvětlil a prodal mi ječmen (chtěla jsem hlavně chlorellu, protože ječmen jsem vůbec neznala, ale chlorellu nepřivezl). Domluvili jsme se, že se za 14 dní znovu setkáme a domluvíme se, co dál. Těch 14 dní mezi tím jsem obvolávala známé a dokonce i své klienty v rámci Partners, o nichž jsem věděla, že se zajímají o zdravý životní styl a ptala jsem se jich na zkušenosti se zelenými potravinami a se společností Green Ways. Doporučovali jednohlasně obojí. To bylo podezřelé, tak jsem pročetla všechny diskuse na internetu, spoustu internetových stránek, pro i proti (těch bylo „co by se za nehet vešlo“), názory odborníků i laiků, našla jsem i bakalářskou práci na to téma…Byla jsem nadšená a zároveň skeptická. Měla jsem strach spojit svoje jméno s další společností, pokud by se ukázalo, že to je podvod, že jsem někomu akorát naletěla… To si člověk na malém městě nemůže dovolit. A hlavně já jsem vždy chtěla dělat práci tak, abych se za ní po letech nemusela stydět a mohla se svým klientům/zákazníkům podívat do očí. Za 14 dní už jsem věděla, že to zelené chci, i když mi to nechutná. Že chci zkusit síťový marketing Green Ways, i když v porovnání s Partners to je o jiných penězích (v počátku určitě). Tak jsem si podepsala registraci, odebrala balík za 8000 Kč (v něm 6+2 produkty zdarma) a začali jsme doma všichni zelené potraviny jíst a zatím nesměle doporučovat. Po 2 měsících bylo jasno, že zelené potraviny nám mění život k lepšímu, tak jsem postupně začala ochutnávat i atmosféru společnosti. Jezdila jsem na porady do Trutnova, občas jsem šla na přednášku…

Nicméně  v létě 2015 jsem ještě naposledy dala šanci tomu, abych vybudovala první linii partnerů v rámci Partners a s ředitelem jsme dělali pohovory. Další zlom nastal v říjnu, když jsem na jednom semináři pocítila, že moje místo je opravdu jinde. Že srdce zpívá jinou píseň, než tu finanční. Vrátila jsem se do úplně jiné doby – do doby tzv. naivní, dětské, dospívání, kdy jsem věřila, že se dají dělat dobré věci, být mezi dobrosrdečnými lidmi, že je možné pracovat v naprosté důvěře, otevřenosti, pohodě, radosti, s láskou, časově být naprosto svobodný a přitom si i vydělat peníze. Byla jsem v tom okamžiku dojatá a normálně jsem se rozbrečela (slzy jsou v mém případě indikátorem toho, že se mě něco opravdu niterně dotýká). Následovaly 4 dny v mrákotách (jako bych se zamilovala), usmívala jsem se na všechny strany. Pak přišly strašáci a rozumné argumenty, proč nic neměnit. Dva měsíce se ve mně denně praly dva lidé. Snílek, idealista a člověk, kterému je jasné, že musí udělat změnu a skeptik, který našeptával, proč se na to vykašlat, nic neměnit. V té době jsem začala intenzivněji pracovat v rámci Green Ways a začala jsem konečně poslouchat rady shora a nechala jsem si pomáhat.

Za poslední dva roky jsem ušla kus cesty. Hodně se mi změnil pohled na svět a získala jsem hodně cenných zkušeností. Poučila jsem se z některých svých chyb a pracuje se mi už daleko snáze. Vím, že je mezi vámi hodně lidí s velkým srdcem, kterým systém doporučení a geometrické řady učaroval, ale třeba mu ještě tolik nevěříte nebo nevěříte sami sobě, tomu, že byste mohli uspět. Neuspěje každý, není to snadná cesta, ale ti, co v sobě najdou sílu vykročit (udělat ten první krok, kdy vám buší srdce a máte velká očekávání) a vytrvají, tak mají velké šance na úspěch.

Já Vám pomůžu, aby Váš rozjezd byl co nejpříjemnější, bez zbytečných přešlapů, a aby se Vám v síťovém marketingu dařilo.

 

Rubriky: Síťový marketing | Napsat komentář